Moje cesta přes všechny kontinenty k přírodním tělovým olejům: SAMBAVA

Víkend v Sambavě začal kocovinou z rhum arrangé, kterého jsme vypili tolik, kolik druhů bar nabízel. Nejvíce mi chutnal rum z fruit de la passion neboli ovoce vášně, které má žlutooranžovou dužinu a spousty černých zrníček (viz foto) a osvěžující kyselou chuť. V Brazilii jsem se s tímto ovocem setkávala pod názvem Maracuja (doporučuji brazilský koktejl batida de maracujá s mlékem a cachaçou), ale asi to není úplně to samé ovoce, i když vypadá a chutná podobně. Maracuja může mít i světlou dužinu skoro bez chuti.

Naštěstí výborná snídaně v hotelu s výhledem na Indický oceán Orchidea Beach II v podobě nealkoholických nápojů z exotického ovoce corassol nám trochu spravila žaludek. Plody corassolu váží až půl kilogramu a připomínají zelenou šišku nebo ananas (viz.foto). Jsou zprvu zelené, po dozrání žlutozelené a hnědé. Dužina je krémové konzistence a chutí připomíná kombinaci jahod s banánem. Nápoj nám dodal spousty energie a tak jsme po snídani mohli v plné síle vyrazit na průzkum městečka Sambava.

Vydala jsem se nejdříve sama na místní trh, kde se vedle všeho možného prodávalo nazelenalé maso na venkovních stolech vystavené na slunci, kde mouchy měly dostaveníčko. Udělalo se mi trochu nevolno z toho zápachu shnilého masa a radši jsem trh opustila, abych se vydala směrem k řece, kde se zrovna oddávali koupeli zebu - krávy s hrbem.

U řeky jsem nerušeně pozorovala zápas rybáře a jeho ženy se sítí plnou ryb, kterou se snažili ze všech sil z řeky vytáhnout. Rybolov je na Madagaskaru důležitým zdrojem obživy a místní rybáři vyráží každé ráno na svých malých dřevěných loďkách pirogues na moře nebo řeku, aby mohli nakrmit početné rodiny.

Opodál na pískovém hřišti hráli bosí kluci fotbal. Víkend nevíkend, na vesnicích se pracuje pořád. A tak jsem měla možnost díky místnímu specialistovi na zpracování vanilky Frédéric LOPAT, který byl klientem námi auditované banky, poznat jak se ručně zpracovává vanilka. Už na kilometr od jeho domu se linula dobře známá nasládlá vůně.
Vešli jsme do největšího stavení, které se v Sambava nacházelo a hned za velkou branou na dvoře sedělo na zemi asi 12 malgašských žen, které před sebou měly tobolky (lusky) načervenalé a tmavé vanilky a ručně z nich dělaly svazky, které se plnily do pytlů určených na export. Jiné ženy pletly z lusků vanilky krásné košíky na ovoce.

Jak jsem se od nich dozvěděla, tmavá vanilka „japonského typu“ je určená do potravinářského průmyslu a načervenalá „evropského typu“, méně mastná a více suchá slouží v kosmetice, v lékařství či dokonce k hubení škůdců.

Podstatná část světové produkce vanilky pochází z Madagaskaru a patří mezi dražší koření. Pěstuje se v zónách, kde je pro její pěstování a sběr zapotřebí mnoha pracovních sil. V těchto oblastech nelze používat hnojivo ani pesticidy, které by podporovaly růst rostliny a zároveň ji chránily proti škůdcům, proto je při jejím pěstování nejdůležitější manuální péče místních pracovníků, kteří se starají o révu, na které rostlina kvete. Kvalita půdy je dalším faktorem, který ovlivňuje produkci dobré vanilky. Madagaskar, zejména oblast SAVA (Sambava, Antalaha, Vohemar, Andapa) na severu ostrova patří mezi oblasti s nejvyšším podílem pěstované vanilky, protože půda zde má takové složení, které je pro pěstování této vzácné révy optimální. Díky svému nasládlému aroma, patří vanilka z Madagaskaru, zvaná také Bourbonská vanilka, mezi nejpoužívanější druhy vanilky. Plody vanilky mají také léčivé účinky například aromaterapii, kdy vanilkový olej uvolňuje stres a úzkost. Vůně vanilky odpuzuje některé druhy hmyzu (např. klíšťata nebo moly), proto se vanilka používá také jako repelent.

Pan majitel Lopat byl velice laskav a jako pozornost nám každému věnoval svazek černé vanilky. Já jí věnovala babičce, která ji umí využít v kuchyni při pečení koláčků rozhodně lépe než já.