Běžný život na Madagaskaru – „ Vy Evropané máte hodinky, my máme čas“

Madagaskar patří podle statistik mezi nejchudší země světa, měřeno standardními ekonomickými ukazateli - HDP, inflace, nezaměstnanost a bilance zahraničního obchodu. Tyto ukazatele však neříkají nic o vnitřním bohatství malgašů, jejich pohodě a potěšení z denních drobností.

Chci  se zde podělit o některé zajímavosti z pracovního i nepracovního života, tak jak jsem to měla možnost poznat já během dvou měsíční pracovní cesty ve francouzské bance s dceřinkou na Madagaskaru.

Jak už jsem tu někde psala, minimální mzda je asi 23 EUR na měsíc a průměrná měsíční mzda je kolem 50-60 EUR. Bankovní úředníci si mohou na manažerském postu vydělat až 200 EUR, což je stále málo, vzhledem k tomu, že potraviny i benzín tu jsou stejně drahé jako v Evropě. V bance například místo ročních bonusů zaměstnanci dostali každý pytel s 50 kg rýže.

Lidé v bance jsou vesměs vzdělaní, pracuje tu hodně žen i na vedoucích pozicích. Ženy tu jsou velmi emancipované a žádnou diskriminaci v práci jsem nepostřehla, spíš naopak. Francouzský management preferoval na vyšších pozicích zaměstnávat ženy, jelikož jsou více zodpovědné a většinou jsou to ony, kdo živí rodinu. Když píši rodinu, myslím tím celou rodinu, včetně rodičů svých a manželových. Jak mi popsal jeden malgašský kolega, on žil v bytě o 2 pokojích se svými 2 dětmi, rodiči a rodiči manželky.

Obecně však platí, že na tomto ostrově je stále velká negramotnost. Častým jevem je migrace obyvatel z venkova do města, kde mají mylnou vidinu snadnějšího života a většího blahobytu. Bohužel, na rozdíl od vesnic, kde skoro každý může obdělávat alespoň své políčko, hlavní město nemá nevzdělaným lidem co nabídnout a vznikají tím na periferii velmi chudinské čtvrti, na které není radost pohledět.

Lidé tu jsou velmi srdeční, akorát se vám musí podařit poznat je, když nejste v roli turisty. Pokud jste tu pouze jako turista, přiznávám, že to není příliš zábavné. Většinou se vám snaží  na každém kroku prodat vše, co se dá ještě nějakým způsobem použít. A tak mi byl nabídnut například pár bot, každá bota jiné barvy a asi i velikosti. Malgaši se ale jinak příliš nikam neženou, po obědě pospávají na trávníku mezi silničními pruhy a žijí si poklidně ve svých bambusových chýších. Nemají potřebu obdělávat větší díl půdy, než ten, který uživí je a jejich rodinu. Z domácích zvířat je asi nejčastější zebu neboli kráva s hrbem, a to jak ve vnitrozemí, tak v přímořských oblastech, kde se lidé živí převážně rybolovem.

Vraťme se k bankovním úředníkům. Nejvíce jsem pracovala s vedoucími účetního oddělení, byli to dva muži, tedy lépe řečeno jeden pán a jeden velmi mladý muž. Přes jednu velkou námi objevenou účetní chybu, znali dobře svůj obor. Ráda jsem si s nimi povídala, méně ráda jsem však za nimi chodila do účtárny. Byli sice všichni tak hrozně hodní, vždy když jsem se v účtárně ukázala, zvedli se ze svých židlí, aby mě pozdravili, ale účtárna se nacházela v podzemních místnostech bez klimatizace, kde sedělo asi 15 potících se účetních a kde to zapáchalo močí.

...A po práci legrace...., kterou si bohužel pracující malgaš ze svého platu zcela určitě dovolit nemůže, a tak je rezervována pouze zde pracujícím cizincům.

Nedaleko našeho hotelu se nacházely tenisové kurty, a tak jsme se je rozhodli jednoho nedělního rána vyzkoušet. Byli jsme v šoku, jak levně (pro nás levně) si můžeme zde zasportovat. Na rozdíl od měsíční permanentky do posilovny a bazénu v luxusním hotelu Colbert, která stála kolem 100EUR, stálo měsíční vstupné na tenisové kurty 48 EUR k tomu na den trenér, raketa a bosý podavač míčků v přepočtu 2 EUR. Nejdražší z celého tenisu byly míčky, které nás vyšly na 10 EUR. 

Také jsme jednu sobotu, místní den očisty, vyzkoušeli Golf du Rova, vzdáleného asi 25km od hlavního města. Zatímco my jsme jeli za zábavou, cestou jsme potkávali spousty pradlenek, které v sobotu praly v řece prádlo a pokládaly jej uschnout na trávník.

Na golfu jsme však potkali i místní elitu, stejně tak v některých dražších restauracích v centru Tany. Většinou se jednalo o malgaše, kterým se podařilo vydělat si peníze v zahraničí, a kteří se sem vraceli kvůli poklidnému a pomalu plynoucímu životu. Jak mi řekl jeden kolega „Vy Evropané máte hodinky, my máme čas“. Je pravda, že když si zpětně promítnu, že jsme trávili 12-14 hodin denně v práci, místo abychom více poznávali místní zvyky a obyvatelé, je mi to trochu líto. Přesto mě tento ostrov stačil poznamenat svým kouzlem, srdečností místních lidí a bohatostí fauny a flóry.

…..Pokračování příště……

Je libo obě boty levé? No nekup to

Vše, co se dá ještě nějak použít nabízí místní trh

Sobotní velké prádlo

Tady to nejlépe schne, u silnice

Seno pro zebu?

Sobotní relax jen pro elity