Vyjeli jsme v sobotu ráno z Abidjanu, abychom měli celý víkend na jeho prohlídku, což se nakonec ukázalo jako zbytečně dlouhé. Navštívili jsme baziliku Notre Dame de la Paix , která se svou výškou 158 m je největším křesťanským chrámem na světě, poobědvali jsme v jedné z místních restaurací, vyfotili si živého, ale nehybného krokodýla v rybníce před prezidentským palácem a prohlídli si budovu parlamentu, tedy lépe řečeno prázdný hotel pro poslance. V noci jsme navštívili diskotéku na místní poměry luxusního hotelu Prezident, kde jsme byli ubytováni asi za 80EUR za noc a pokoj. Tedy úplně klasická prohlídka hlavního města, jak radí průvodce.
Ono se ani nic víc v tomto malém městečku, rodišti Félixe Houphouët-Boigny, prvního prezidenta osvobozeného Pobřeží Slonoviny, kde je k vidění pár luxusních staveb a kde jsou pro očekávaný hustý provoz připraveny široké bulváry, dělat nedá. Vedle kopie chrámu Sv. Petra v Římě, jehož majestátnost se zde v buši vyjímá jak pěst na oko, byl asi největším zážitkem samotná cesta do Yamoussoukro. První polovina cesty vedla po tzv. dálnici, skutečné dvouproudé komunikaci, kde nejelo skoro žádné auto, zato se tu pohybovalo spousta lidí po krajích vozovky, hlavně u kontrolních stanic, kde prodavači prodávali zboží přímo do „taxi brousse“ alias taxíkům z buše neboli minibusů s pravidelnou trasou. Dálnice byla pak bohužel nahrazena silnicí, která byla na africké poměry celkem dobrá, zato stav kamionů, které převážely různé zboží na tom byl o poznání hůř. Za naší asi tří hodinovou cestu jsme jich potkali nejméně osm převracených. Jak jsme se blížili do hlavního města, cesta se opět změnila na široké bulváry a obrovská bazilika byla vidět zdaleka. Kdyby všude na zemi neseděli prodejci všeho možného, kdyby cestu nelemovaly na půl rozpadlé plechové boudy s obchody, a děti si nehrály u kontejnerů s odpadky (v afrických státech často funguje tzv. recyklace z druhé ruky, kdy vše co jedni vyhodí do kontejneru zpracují ještě druzí…), připadali bychom si skutečně jako ve Vatikáně.
Dle oficiálních zdrojů bazilika Notre Dame de la Paix je vysoká 158 m a byla zařazena do Guinessovy knihy rekordů jako největší křesťanský chrám na světě.
Při vstupu do baziliky jsme museli předložit doklady a s kolegyní jsme si musely zakrýt kolena dlouhým šátkem s vyobrazeným Ježíšem a bazilikou. Kolegyně Elise si jej uvázala tak, že Ježíš byl hlavou dolů, což vyvolalo skoro skandál, když jsme vstoupili do baziliky. Všichni na nás koukali, jak na exoty a my to přisuzovali tomu, že jsme tu jediní Evropané. Ve skutečnosti je pobuřovalo, že chudák syn boží visí hlavou dolu… jedna paní sebrala odvahu a přišla to Elise pošeptat do ucha! Uvnitř baziliky, ale i před ní jsme si připadali malí jako mravenci. Náměstí před bazilikou vypadá jako letištní přistávací plocha se 128 sloupy seřazenými do tvaru elipsy. Chrám je celý z mramoru, dovezeného z Itálie a z jiných koutů Evropy. V jednom z centrálně umístěných oken je vyobrazen prezident s Ježíšem a dvanácti apoštoly. V obrovských sloupech jsou skryty výtahy, které nás dovezly na ochozy. Z té výšky jsem měla závrať, ale pohled z venkovních balkonů na celou plochu okolo chrámu za to stál. A prohlédnout si nádherný barevný strop s holubicí, rovněž.
A tímto byl skoro program v hlavním městě vyčerpán. Návrat jsme naplánovali až na druhý den, kdy nás na cestě potkal pořádný tropický slejvák. Ke všemu jeden převracený kamion zablokoval cestu v obou směrech a tak jsme museli kus cesty jet po blátivé cestě. Ještěže náš zkušený řidič Mamadou nic nepodcenil a na cestu do Yamoussoukra si půjčil z garáže pořádné terénní auto! Po třech dlouhých hodinách jsme dorazili do Abidjanu, kde už na nás čekali tisíce netopýrů, kteří každý večer při soumraku lítali nad čtvrtí le Plateau.
Ulice hlavního města
Žádné komentáře:
Okomentovat