Když jsem viděla děti vydělávat si „parkováním“ aut, tak mi to nepřišlo tak šílené, jako když si ani ne patnáctiletá děvčata na sebe vydělávala „nejstarším řemeslem“. Bylo mi vážně špatně, při pohledu na postarší, podnapilé pány převážně Evropany, s krásnou mladou malgaškou. V Taně jsem tyto nevyrovnané páry potkávala spíše v šeru diskoték nebo při návratu na hotel. V ostatních městech se pánové beze studu procházeli s mladými děvčaty za ruku po ulici. A řeknu vám, není to hezký pohled…
Zato hezký pohled na město Tana byl z posvátného kopce Rova. Ne, že by to byla nějak krásná metropole, naopak, největší dominantou je panelákový hotel Carlton (bývalý Hilton), stadion a rezavé jezero Anosy, ale je příjemné na chvilku nevidět tu špínu města a vnímat pouze rýžová pole. Škoda jen, že ten pohled si nevychutná člověk sám v klidu…jen co jsem vystoupila z taxíku, tak se na mě vrhli místní průvodci, kteří tady dle jejich slov, neviděli turistu více jak půl roku a kteří zde každý den poctivě čekali, až nějaký zbloudilý turista přijede nahoru na kopec. Asi chápete, že se je nedá jen tak odbýt. Jednoho jsem si tedy najala, tedy vlastně jsem musela najmout rovnou 2, protože prý každý uměl provádět jen kousek cesty a museli se doplňovat. Cena za průvodce nebyla fixní, prý záleží na mé štědrosti…dala jsem každému po 10 000 Ariary, cca 200 Kč celkem, ale dodnes nedokážu posoudit, zda jsem byla dost štědrá…
Rova neboli Palác Královny je bývalé sídlo králů původně postaveno ze dřeva francouzským architektem pro (prý jeho milenku) královnu Ranavalonu I. a do dnešní podoby se změnilo v roce 1867 za vlády královny Ranavalony II., která pověřila přestavbou britského architekta Jamese Camerona. V Rově se prý nacházejí hrobky malagašských panovníků. Bohužel, palác při nepokojích v roce 1995 shořel a zbyly z něj jen kamenné části. Vzhledem k rekonstrukci byl palác nepřístupný. Vše jsem si „vynahradila“ až další víkend asi dvacet kilometrů od Tany, na posvátné hoře Ambohimanga, které je původní sídlo krále Merinů a sjednotitele celého Madagaskaru. Jedná se o památku zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Vůbec se nedivím, je to skutečná nádhera. Ambohimangu tvoří soustava několika budov a pohřebišť, na kterých odpočívají významní vládcové. Nejvýznamnější zdejší stavbou je Mahandrihono, budova, kterou obýval král Andrianampoinimerina (jeho celé jméno: Andrianampoinimerinandriantsimitoviaminand riampanjaka), panující na ostrově na přelomu 18. a 19. století, předtím, než přesunul svou královskou rezidenci do Antananariva. Králův palác je vysoký domeček ze dřeva, ke kterému později královna Ranavalona I. nechala přistavit dva moderní paláce.Vůni, nebo život!
Historie malgašských králů je vůbec zajímavá, byť je to vlastně poměrně krátká etapa – necelých sto let. Prvním králem, který dokázal na konci 18. století sjednotit kmeny centrálního Madagascaru, byl již zmíněný Andrianampoinimerina. Po něm nastoupil v roce 1810 na trůn jeho syn Radama I, který si dokázal podrobit silou další kmeny. Radama I. navázal diplomatické styky se zahraničím a s jeho vládou se pojí spojenectví Madagaskaru s Velkou Británií. V roce 1828 Radama I. zemřel a jeho vdova a nástupnice, Ranavalona I. si vysloužila přezdívku krutá. Prohlásila dovezené křesťanství za ilegální blud a misionáře, kteří odmítli zradit víru, nechala ukřižovat. Dle legendy na milost brala jen ty misionáře, kteří ji okouzlili novinky, s nimiž na ostrov přišli - zvláště mýdlo a vonné oleje. "Pokud mě je naučíte vyrábět, ušetřím vaše životy,"slibovala. Často se pak koupala před poddanými na balkoně, kromě klobouku ležela v lázni nahá a nechala se umývat otroky. Když ji osušili, nanesli jí do podpaží skořicové oleje a obecenstvo tleskalo a provolávalo panovnici slávu. Spojení mezi pocením a zápachem plně prokázali až vědci v devatenáctém století a první moderní deodorant vyrazil do světa v roce 1888. U nás se oblibě těšil kamenec, kromě pocení totiž omezoval zápach nohou. Moderním ženám však doporučuji Deodorant bez hliníkových solí NUXE Tonific, omezuje pocení a neucpává pory :)
Přes svoji krutost Ranavalona I.vládla docela dlouho, až do roku 1861, kdy ji na trůně vystřídal syn Radama II. Po nástupu k moci zrušil nucenou práci, zavedl svobodu náboženství, zreformoval soudnictví a pozval do země odborníky ze zahraničí. Bohužel po pouhém roce vlády se objevila v Antananarivu epidemie moru, což se okamžitě vykládalo jako špatné znamení a zvedly se nepokoje, které vedly k zavraždění krále. Na trůn nastoupila jeho manželka Rasoherina a začala éra královen. Rasoherina si vzala podle tradice za manžela předsedu vlády, který pak prakticky státu vládl. Stejný premiér se udržel u moci asi 30 let, protože si postupně oženil se ženami z královského rodu, které se staly královnami – Ranavalonu II., která vládla od roku 1868 do roku 1883 a pak Ranavalonu III. Anglický vliv v zemi postupně opadal a k moci se dostala Francie. V roce 1885 došlo dokonce mezi velmocemi k dohodě; Velká Británie si ponechala Zanzibar a Francie získala Madagaskar. Královna Ranavalona III. odmítla rezignovat, což vyvolalo vojenské tažení francouzské armády na Antananarivo. Francouzi byli oslabeni nemocemi, hladem, ale přesto hlavní město v roce 1895 obsadili a o rok později oficiálně vyhlásili Madagaskar francouzskou kolonií, kterou zůstala do 26. června 1960.
Na Madagaskar jsem přiletěla s kolegy 15. června 2009. Den nezávislosti, tedy 26. červen, padl na pátek a tak nám místní zaměstnanci banky doporučovali, ať radši odejdeme ve čtvrtek dříve z práce a nejlépe ať odjedeme z města, že hrozí, že to v Taně bude divoké. Rad jsme uposlechli a na prodloužený víkend jsme odletěli na sever ostrova do Diego Suarez. Po návratu v pondělí ráno jsme se z místních novin dozvěděli, že TANA JE BAGDÁD, kvůli explozi podomácku vyrobené bomby v kontejneru nedaleko našeho hotelu TANA v administrativní čtvrti, kde se nacházel rovněž prezidentský palác.
Palác Královny v rekonstrukci
Ambohimanga původní sídlo krále Merinů a sjednotitele celého Madagaskaru
Pohled z posvatného kopce Ambohimanga
Žádné komentáře:
Okomentovat